Miloň Čepelka
Miloň Čepelka (narozen 1936 v Pohoří u Opočna) – herec a spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana, básník a prozaik. Absolvoval gymnázium v Dobrušce a následně obor český jazyk a literatura na Vysoké škole pedagogické v Praze. Zde byl spolužákem Zdeňka Svěráka a seznámil se tam i s Ladislavem Smoljakem, se kterými později založil slavné Divadlo Járy Cimrmana a posléze celý život spolupracoval na řadě divadelních, televizních, filmových i rozhlasových projektech. Po vystudování učil tři roky na základní škole v Novém Kníně, kde byl nucen vstoupit do KSČ. Poté v roce 1961 nastoupil jako redaktor do Československého rozhlasu, kde se seznámil s Jiřím Šebánkem, tvůrcem postavy univerzálního českého génia Járy Cimrmana. Později do rozhlasu přivedl i svého kamaráda ze studií Zdeňka Svěráka. V roce 1967 se stali spolu s Šebánkem a Smoljakem spoluzakladateli Divadla Járy Cimrmana, ve kterém ztvárnil několik nezapomenutelných, především ženských rolí (Mamka Žílová v Aktu, Babička v Českém nebi, Maminka v Poslu z Liptákova, Jenny ve Švestce apod.). Roku 1969 vystoupil z KSČ a současně, aby předešel připravovanému vyhazovu na začátku normalizace, z rozhlasu dobrovolně odešel na „volnou nohu“. Po roce 1990 se do rozhlasu vrátil a po několik let připravoval na ČRo 2 – Praha pořad Dechovková hitparáda. Je autorem celé řady televizních a filmových scénářů, televizních pohádek a rozhlasových her, písňových textů, zábavných a literárních pořadů, několika básnických sbírek a prozaických knih. Jeho doménou jsou však písňové texty a sonety, kterých napsal několik desítek. Jako jediný z cimrmanologů dlouhodobě působil jak v divadelní družině okolo Svěráka a Smoljaka, tak i v Šebánkově Salonu Cimrman. Se svojí manželkou Hanou má dva syny – Jana a Josefa Čepelkovy, pojmenované po obou jeho dědečcích. Jeho vnuk je zase po něm Miloň. Mezi jeho nejúspěšnější básnické sbírky patří „Mandely sonetů“, „Pět nocí k úplňku“ a „Jen ještě jednou“, která shrnuje jeho celoživotní básnickou tvorbu.
Patrik Ulrich
Patrik Ulrich (narozen 1988 v Pardubicích) – vystudoval nejprve scenáristiku a dramaturgii u spisovatelky Lenky Procházkové na FAMO v Písku, kde našel zálibu v psaní nejen filmových scénářů. V navazujícím magisterském studiu se věnoval výhradně režii hraného filmu, kterou absolvoval v ateliéru prof. Juraje Jakubiska. Ve svém hraném magisterském filmu „Milosrdná lež“ poukazuje s úsměvem na téma stáří a navazuje v něm pomyslně i na poetiku Jiřího Hubače, jež vyšla k Hubačovým nedožitým 90. narozeninám. Za své studentské filmy získal celou řadu prestižních cen na tuzemských i zahraničních festivalech (Festival Oty Hofmana, Mladá kamera, Klapka, Rychnovská osmička, Černá věž, Kurzfilmfest Berlin, Uniqa Suceava ad.). Je autorem celé řady krátkometrážních hraných i dokumentárních filmů, k nimž složil i hudební ilustraci. V současnosti pracuje jako režisér České televize, kde se věnuje převážně dokumentárním a hudebním projektům. Některé z nich vytvořil ve vlastní produkci Studia Inspirativ, které s přáteli založil v roce 2016. Patrik se už od útlého dětství věnoval hudbě, kompozici a hře na klavír. Je často oslovován jako režisér přenosů symfonických koncertů i jiných scénických produkcí. Se svým týmem Studia Inspirativ, či v produkci České televize natočil celou řadu koncertních záznamů, streamů a pořadů o hudbě. Spolupracoval s Českou filharmonií, s ČNSO i různými regionálními orchestry (Komorní filharmonie Pardubice, Karlovarský symfonický orchestr). Přestože žije v Praze, vrací se často do rodných Pardubic, kde natočil už několik ceněných dokumentárních filmů nejen s kulturní tématikou. Ve volném čase se věnuje hře na klavír, kompozici šansonových písní a filmové hudby. Již při studiích poukázal na téma nefunkčnosti rodiny, které zpracoval ve dvou úspěšných snímcích (Moji drazí, Soukromé lekce). Téma nefunkčnosti rodiny zpracoval i ve svém zatím nerealizovaném celovečerním scénáři Rodinné stříbro. O svém mentorovi Juraji Jakubiskovi natočil akademický dokumentární portrét Tři grácie. Je také autorem scénáře ke krátkometrážní animované pohádce O Zlatém dešti, které propůjčil hlas herec Pavel Liška. V České televizi jako scenárista a režisér vytvořil několik desítek dokumentárních filmů a portrétů, např. Štace Miloně Čepelky, Perspektiva Ivana Mládka, nebo seriál Stopy Járy Cimrmana. V poslední době je výhradním autorem hudební podoby básní a sonetů Miloně Čepelky, se kterým vytvořil úspěšný hudební projekt Šansonárium.
Eliška Lüftner
Eliška Lüftner (narozena 1992 v Ústí nad Labem) – si už v raném mládí si vysloužila přezdívku česká Edith Piaf, protože do povědomí veřejnosti vstoupila na podzim roku 2013, kdy se probojovala, jako šansonová zpěvačka do finále televizní soutěže Česko-Slovensko má talent. V této populární televizní show interpretovala právě písně proslulé francouzské šansoniérky. Od té doby má za sebou stovky vystoupení v kulturních sálech a divadlech po celé ČR. Vystupovala i ve Dvořákově síni Rudolfina, kde byla doprovázena vojenským orchestrem Ústřední hudby Armády České republiky. Zaměřuje se na písně šansonového charakteru, ale ovládá skvěle i hudbu swingovou, jazzovou, klasickou americkou country, nebo současnou tvorbu ať už světových písničkářů, či české tvorby jejího bratra a písničkáře Petra Lüftnera. S hudbou Eliška Lüftner vyrůstala od malička, ovšem úspěchů dosahuje například i na sportovní úrovni, kde se zaměřuje především na plavání, je vynikající výtvarnicí a věnuje se i kožedělnému řemeslu. Její kytarové popruhy dokonce používají i někteří přední čeští umělci. Na podzim roku 2017 vydala své první, debutové album pod názvem „Eliška“, které sklízí u posluchačů sympatické ohlasy. Od roku 2022 je zpěvačkou projektu Šansonárium.
Petra Tenorová
Petra Tenorová (narozena 1989 v Praze) – je úspěšná česká divadelní a televizní herečka. Po absolvování herecké konzervatoře v Ostravě našla nejdříve několikaleté angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde ztvárnila na desítky hlavních rolí. Ochutnala zde i muzikálový žánr, který ji doprovází po celý čas její herecké kariéry. Po krátkém působení v Městském divadle v Kladně, kde ztvárnila mimo jiné i postavu M. D. Rettigové v inscenaci Česká kuchařka, se stala členkou Městských divadel pražských, kde působí dodnes. Už jako studentka konzervatoře získala příležitosti ve filmu a v televizi. Natočila několik televizních pohádek (Ztracený princ, Kouzla králů, Sněžný drak) a účinkovala v celé řadě seriálů (Cukrárna, Labyrint, Modrý kód, Stopy života). Příležitostně hostuje v pražských divadlech U Valšů a také v Divadle Mana. Od roku 2012 spolupracuje s klavíristou a skladatelem Patrikem Ulrichem, se kterým založila písňový projekt Pianobar. Po krátké odmlce vystupuje opět za jeho klavírního doprovodu v projektu Šansonárium, kde je interpretkou písní i poezie Miloně Čepelky.
Hostující interpreti
Kristýna Kudrnáčová
Klára Findeisová